O plemeni

Charakteristika

Plemeno:
Krátkosrstých koček.

Původ:

Bengálská kočka je poměrně mladé plemeno, šlechtění začalo teprve v 60. letech 20. století v USA. V roce 1963 v Kalifornii byla Asijská leopardí kočka křížena s domácí. Během 10 let dalšího křížení vznikla Bengálská kočka s leopardím zbarvením, která byla poprvé zaregistrována v roce 1983. Do české republiky bylo toto plemeno dovezeno až v roce 1994 a je i nadále velmi vzácné.
 

Povaha:

Opticky se sice „bengálka“ podobá malému africkému leopardu, ocelotovi, nebo tygrovi, ale navzdory divokému vzhledu  není její povaha agresivní či divoká, spíše aktivní a temperamentní.

Mají velmi silný mateřský a lovecký pud, proto není překvapením, že nejlepší hrou je pro ně lov. Snesou se i s jinými kočkami nebo psy, s hlodavci či ptáky se soužití nedoporučuje, přece jen je to šelm a. Uloví nejen myš, ještěrku či malého ptáka, ale i krtka nebo dokonce lasičku.

Tyto kočky vyžadují pozornost a dají se i vycvičit, proto se toto plemeno doporučuje zkušeným chovatelům. Při troše trpělivosti se rychle naučí chodit na vodítku, mnohem lépe a raději však chodí v bezpečném terénu na procházky bez vodítka. Nemá sklon k útěkům a drží se svého teritoria. Vzhledem ke své inteligenci dokážou rozpoznat složité souvislosti. Tento fakt usnadňuje jejich výchovu, takže je člověk může velice rychle naučit, že stoly nebo jiná určitá místa v domě jsou tabu. Exotičtí "pokojoví tygři a leopardi" bezvadně vycházejí s dětmi, jsou bdělými pozorovateli a chovají se nadmíru přátelsky. Vůči "svému" člověku jsou velmi přItulní a mazliví.

Je hravá, a to i v dospělém věku. Určitě ale má ráda společnost. Pokud je k tomu odmala vedena, je mazlivá a něžná, přátelská a láskyplná.

Bengálská kočka nevydává zvuk jako obyčejná kočka domácí. Namísto mňoukání vydává chraplavý zvuk podobný vyštěknutí. Také jako jedna z mála koček má bengálská kočka ráda vodu.

Vzhled:

Typická bengálská kočka má krátkou až středně dlouhou srst. Textura srsti je hustá, bohatá a měkká, je neobyčejně jemná a hedvábná.

Kočičí leukémie

Jedním z důvodů prvotní snahy o vyšlechtění nového plemene z divokých bengálských koček je fakt, že u nich byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukémie. Bengálky jsou tedy proti kočičí leukémii imunní a jsou tímto naprosto jedinečné. Původní text

Barevné varianty:

Barevné varianty - STÁHNOUT – obrázky viz. https://www.bengalska-kocka.cz/

Zbarvení bengálských koček je velmi různorodé: Černě mramorovaná a tečkovaná BEN n 22/24 (brown tabby - black marbled/spotted), Mramorovaná BEN n 22 31/32/33(marbled), Tečkovaná BEN n 22/24 33 (spotted), Ve zbarvení sepiovém a norčím BEN n 22/24 31/32 (seal sepia - barmské zbarvení, mink - tonkinské zbarvení), Sněžná BEN n 22/24 33 (snow). Koťata sněžných bengálek se obvykle rodí se světlým zbarvením srsti. Neurčité kresby se stanou zřetelnými po několika týdnech. Než srst dosáhne své konečné barvy, může trvat rok a půl.

Kresby:

• tečkovaná – tečky musí zřetelně kontrastovat s barvou podkladu. Srst by měla vykazovat vždy tečky na břiše, zřetelné M na čele a kroužky kolem ocasu. Velmi žádanou je momentálně nejvyšlechtěnější kresba, tou je rozeta. Rozeta je otevřená dvoubarevná skvrna se zřetelným kontrastním okrajem
• mramorovaná – kresby je v hrubých rysech srovnatelná s mramorovanou kresbou např. orientální kočky, ale místo kulatých vzorů musí být naopak protažená do délky. Na břiše jsou také malé kulaté skvrnky, žádoucí je zřetelný kontrast a skvělá kresba.